High Definition
... co je a co není ? ... trocha teorie nikoho nezabije ...
Zjednodušeně řečeno každý obrázek nebo video o rozlišení 1280 x 720 a vyšším. HD video pro domácí použití je tvořeno v následujících rozlišeních (DVB-T=pozemní digitální, DVB-S=satelitní digitální vysílání, BD=Blu-ray disk):
-
1280 x 720 p DVB-S, BD, HD kamery
- 1440 x 1080 i DVB-S, DVB-T, HD kamery
- 1440 x 1080 p BD, HD kamery
- 1920 x 1080 i DVB-T, DVB-S, HD kamery,
- 1920 x 1080 p BD
- a vyšší systémy 4K, 8K a podobně, ULTRA HD a vyšší
Existují i vyšší rozlišení, ale ta se v domácích podmínkách dnes neužívají.
Celá věc je však složitější. Samotné rozlišení je opravdu podmínkou HD, ale není jeho zárukou. Výsledné video musí splňovat ještě dvě další podmínky. První podmínkou je dostatečně vysoká digitální informace o obsahu videa zvaná datový tok, přičemž je nutné rozlišovat zda se jedná o konstatní (CBR),špičkový či průměrný (VBR) datový tok . Druhou podmínkou je že původní obraz musí být také pořízen v HD. Dnes je totiž stále častý přepočet ze standartního rozlišení (SD) na vysoké rozlišení (HD). S tímto problémem se setkáváme u TV vysílání HD stanic a to v případě, že původní ( jistě kvalitní ) video je pořízeno v SD rozlišení a stanice jej ještě před odvysíláním přepočtem převedou na HD a zároveň použijí kvalitní přenosovou cestu odpovídající HD vysílání ( MPEG-4 AVC ). Je nutno poznamenat, že takto získaný obraz je zcela jistě kvalitnější než shodné vysílání v SD. Nejedná se však o skutečné HD vysílání, ale o jeho náhražku při neexistenci původního HD materiálu a to i přes to, že výsledné video vykazuje rozlišení i datový tok odpovídající opravdovému HD. Stejně tak nelze plnohodnotným HD videem nazvat přepočítávané DVD pomocí moderních video přehrávačů, ale výsledek je i zde opět lepší.
Pro úplnost uvádím ještě několik údajů o rozlišeních pro dnes stále ještě nejpoužívanější formát digitálního videa a vysílání, tedy pro SD :
- 720 x 576 i DVB-T, DVB-S, DVD, SVCD
- 720 x 576 p DVD
- 720 x 480 i dtto ale pro NTSC ( USA, JAP, atd.)
- 720 x 480 p dtto
- 704 x 576 i DVB-S
- 504 x 576 i DVB-S
- 384 x 576 i DVB-S a další včetně kombinací se svislým roz. 480 pro NTSC
Nyní se dostáváme k vlastnostem samotných zobrazovačů tedy obvyklých plasmových a LCD panelů, přičemž vynechám polemiku o potřebné úhlopříčce výsledného obrazu. Zobrazovače pro domácí použití se vyskytují převážně o těchto rozlišeních:
- 800 x 480 starší SD plasmové panely
- 1024 x 768 dnešní levné plasma panely
- 1280 x 720 starší DLP televizory a projektory ( DLP, LCD a pod)
- 1360 x 768 modernější plasmové a LCD panely
- 1024 x 1080 některé starší ale dražší plasmové panely
- 1920 x 1080 moderní plasmové i LCD panely a moderní domácí projektory
- 1920 x 1200 některé LCD panely počítačových monitorů
Jak je z uvedeného vidět, tak většina dnešní domácí produkce se odehrává na většinou moderních obrazovačích, ale způsobem poněkud podivným, vzniklým vývojem digitální techniky. Je tedy zcela zřejmé, že většině případů přichází do HD či alespoň HD Ready zobrazovače signál SD a to ještě kolikrát velmi pochybné kvality ( hlavně v případě našeho DVB-T vysílání ) a výsledek bývá mnohdy žalostný. Někomu to nevadí, ale někomu zcela jistě ano, protože od moderního vysílání a moderního zobrazovače v 21.století očekával rozhodně více. Proč tomu tak je ? Jednoduchým výpočtm zjistíme, že naše TV má poměr stran 16:9 a cca od 1do cca 2 milionů zobrazovacích bodů. Dále stejně jednoduchým způsobem zjistíme, že vstupní signál má v lepším případě poměr stran 5:4 a cca 0,4 milionu teoretických bodů. Tento problém sám o sobě ještě není tak žalostný, protože moderní zobrazovače s lepším či horším výsledkem chybějící 4/5 obrazu dopočítají. Největším problémem je, že v mnoha případech nemají v podstatě z čeho ! Zde se totiž objevuje problém s datovým tokem. Dnešní DVB-T, ale i DVB-S ( a DVD) vysílání používá zastaralou kompresi video signálu ( MPEG-2 ), která sama o sobě umožňuje jistě kvalitní signál, ale potřebuje pro to daleko větší datový tok než modernější MPEG-4 ASP a AVC. Protože přenos takového množství dat je dražší ( výsledkem by bylo méně odvysílaných stanic za stejné peníze ) tak se prostě šetří ... a na datovém toku videa to jde nejlépe. Proto dnes některé stanice mohou mít horší digitální obraz než původní analogové provedení stejného obsahu.
Jak z toho ven ?
Základem je kvalitní HD zobrazovač s rozlišením nejlépe 1920 x 1080, tedy plasmový nebo kvalitní LCD televizor, nebo nákladnější domácí projektor (DLP apod.). V zahraničí se používají i DLP a LED DLP televizory, ty ale nejsou v Evropě dostupné.
Dále potřebujeme zdroj. Nechci zde nyní uvádět různé HD přehrávače datových kopii, k těm se dostaneme jinde. Potom jediným nekompromisním řešením se jeví Blu-ray disk, v lepším případě s videem zaznamenaným v 1920 x 1080 p při alespoň 25 snímcí za vteřinu. S digitalizovaným analogovým filmem s 24 snímky za vteřinu jsou z mnoha důvodů problémy. Dostupnost, cena i obsah jsou ale velmi diskutabilní. Tak tedy připusťmě kompromisy.
Dnes nejdostupnějším každodenním zdrojem HD obrazu pro domácí relax je satelitní, tedy jinak řečeno DVB-S resp. DVB-S2 vysílání realizované v MPEG-AVC H.264. Jak bylo uvedeno používá rozlišení 1920 x 1080 i nebo 1280 x 720 p při většinou slušných datových tocích a tedy i kvalitním obrazu. Více uvedu v kapitole HD VYSÍLÁNÍ.
Dnešní DVB-T HD vysílání má sice rozlišení HD, ale použitý datový tok je pro opravdu slušný HD obraz nedostatečný.
Zkušební vysílání v normě DVB-T2 přináší však podstatný posun vpřed. Jak bude však vypadat vysílání "nezkušební" se necháme překvapit.